Je pár dní před Štědrým dnem. Je ještě nějaký čas do svátků a já to zvládla. Zvládla jsem napéct cukroví a vánočky. A zvládla jsem nakoupit dárky pro děti, dárky pro celou rodinu, dárky pro všechny příbuzné. V mezičase jsem si ještě párkrát odskočila k paní zubařce, kde jsem nechala víc peněz, než za všechny dárky dohromady a byla jsem tedy celkově spokojená a šťastná. Co se týká mých Vánočních přání, tak bych.

O hodině dějepisu jsem dnes byla jako zbrusu vyměněná. Nedokázala jsem vědomky poslouchat paní profesorky výklad a. Místo toho jsem si divným škrabopisem něco čmárala do sešitu. Co to se mnou proboha dneska je? Přemýšlela jsem stále nad. Sebou a nic mi vlastně nedávalo pořádný smysl. Ano, to byl on, kdo mi od našeho posledního. Jak jsem to jen mohla dopustit? Nový design na světě! Máme pouhé necelé dva týdny do.

Inu, měla jsem chuť mluvit o hudbě. Sice zkráceně, ale i tak. My ostatní tu prostě žijem. Poslední recenze vyšla někdy v září. No, přečetla jsem novou knihu a jelikož jsem z ní byla opravdu nadšená a navíc měla v plánu opět napsat recenzi, udělala jsem si čas. Doufám, že se vám bude líbit a třeba se vám kniha i zalíbí. Žádný jiný název článku mě nenapadl.

Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu plic, teďje ji šestnáct a rakovina je v posledním stadiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná.

Nehledejte to, co je zbytečné. Nehledejte štěstí tam, kde není. Vkládám, jak jsem slíbila. Tohle je původní verze - povídka, ze které vzešel příběh na pokračování Spřízněné duše. Jako každý den, tak i dnes procházím kolem zámeckého parku, zrovna v místech, kde se u dřevěného altánku scházejí mí spolužáci na cigáro. Žádní kamarádi, žádné přátelství. Jim nezáleží na mně a naopak. Hele, už jde! Zdenk.