Le book de la vie.

Pamatujete si jak bylo před pár dny takové horko že jsme mohli chodit ven jen v krátkém tričku s rukávem? Není to nějak dávno, myslím že nějaký týden zpátky a přesně v tuto dobu, jsme se s mamkou rozhodli že zajedeme koupit nové věci na terasu jako každý rok s příchodem jara. Podle mě v ty chmurnější dny je pěkné si připomínat takové pěkné počasí plné kytiček.

Pamatujete si jak jsem Vám v předešlém článku řekla, že se Vám za měsíc ozvu? Hah, tak to teda moc nevyšlo. Po půl roce se Vám tedy znovu ozývám tady na blogu! Za ten půl rok se toho stalo hodně o čem bych Vám mohla vyprávět, ale myslím, že co bylo bylo. Počkat, počkat, o čem vlastně dnešní příspěvek bude? Upřímně to sama nevím, myslím, že bude rozumné se Vám tu jen tak vykecat a postupem článek sám o sobě se stane jedním určitým tématem.

Jako heřmánek ve vlasech - Kamila Andree. Děsí mě, jak často nemám na něco čas. Od začátku září v podstatě nepřetržitě. Procházky v přírodě, focení, vyrábění, kreslení, dokonce i čtení, to jsou momentálně aktivity, na které nenacházím místo v diáři podzimních dnů. Doufám v brzkou změnu, s trochou štěstí po skončení autoškoly, ovšem mnohem pravděpodobněji až v červnu, po maturitě a přijímačkách.