Nebylo by to ono, kdybych se nepochlubila úspěšným vkročením do maturitního ročníku, i když mě to trošku stresuje. Na druhou stranu jsem hrozně ráda. Donutila jsem se být tak trošku i systematik, číst knihy, prostě být tak trošku blíž ideálu sebe sama. Jen mě štve, že najednou musím řešit věci, o kterých jsem doteď neměla ani tušení typu přípravný kurz na TSP. Chodil jste někdo z vysokoškoláků na přípravu? Nebo případně maturanti, chystáte se? Je to vůbec k něčemu? Život.

Znáte ten pocit, když je ve vás stále zakořeněno zrnko naděje, kterého se nehodláte vzdát, přestože je vám den co den dokazováno, že už nikdy nic nebude takové, jaké doufáte? Jak je možné, že to zrnko tam pořád je, že nezmizelo a já se nesmířila s realitou? Podzim je n.